Rozhovor s Michalem Ekrtem
Rozhovor Pavla Skalického s českým autorem Michalem Ekrtem, který bude 22.92 křtít svoji první hru Medvěd Wrr vzniklou podle stejnojmenné knížky.
PS: Jak vznikla myšlenka na deskovou hru? Vím, že tě oslovili kluci, co napsali původní knížku...
ME: Ani ne tak úplně oni. Původně mě oslovil náš společný známý Vojta Tuček, kterého mohou lidi znát z jeho projektu www.videacesky.cz. On už spolupracoval s Blacfirem, protože nám titulkoval v minulosti některé videa. Myslím, že úplně první video bylo Tide of Iron. Zná se s klukama, co vydali Medvěda Wrr. No a protože jsou všichni z Hradce Králové a věděli, že se pohybuje v deskoherní komunitě, tak se ho zeptali. A on kontaktoval mě, jestli nevím, kdo by byl schopný jim ke knížce vytvořit hru. Požádal jsem ho tedy o více informací. Dostal jsem třístránkové PDF - základní kostru příběhu. A hned, v podstatě během 5 minut, jsem to v tom viděl. Bylo tam popsané, že ten medvěd navštěvuje různé příběhy a tam zachraňuje součástky nějakého stroje a mně hned napadlo, jak by hra mohla vypadat. Snad druhý den jsme se sešli. Kluci přijeli z Hradce na Libeň, zašli jsme na oběd, přinesli mi knížku a ještě než jsem ji viděl celou, tak jsem jim představil svou vizi. Za 14dní jsem za nimi zajel do Hradce s prvním prototypem a hned jsme si v hospodě zahráli první dvě hry.
PS: To ji docela výkonný, za dva týdny vytvořit první prototyp.
ME: To byl začátek září. Oni potom dokončovali nějaké marketingové záležitosti kolem jejich knihy a věděli, že budou mít čas na ilustrování až v lednu. Nechal jsem to mezitím trochu uležet. Hrál jsem to třeba jen když přišla nějaká návštěva s dětma. V té době to mělo podobu kartiček, kde vše bylo napsané jenom textově. Ale už v té chvíli jsem přemýšlel, že by bylo dobré to všechno vyřešit jenom ikonami. V říjnu jsem si jeden večer zahrál tu textovou verzi s kolegy z Blackfiru v Essenu na hotelu a podle jejich reakcí jsem poznal, že je to seriózní projekt. Že ho dotáhnu do konce.
PS: Jak vypadal další vývoj té hry od prvotního prototypu?
ME: Už při prvním hraní to dávalo smysl, na tom hraní s kolegy v Essenu se ale ukázalo, že ta hra trvá hrozně dlouho. Tak jsem odstranil jeden balíček karet. Už se nesbíral set pěti karet, ale jen čtyř. Ale to zase bylo takové chudé, takže jsem začal vybírat charaktery z knížky, jako speciální karty. Ty to ozvláštnili, ale začaly tam vznikat některé přesílené kombinace. Třeba postava Edvarda,když ji zahraješ, můžeš pro hledání součástky stroje odhodit 3 jakékoliv medvědy. A jiná karta, Zlatokop, ti umožňovala vzít libovolnou kartu z odhazovacího balíčku. Při testování se pak všichni snažili jenom zahrát Zlatokopa, aby jim vytáhl kartu Edvarda a oni pak nemuseli sbírat ty sety. Takže s charaktery vznikaly některé přesílené věci a muselo se to ladit. Zlatokop teď bere z odhazovacího balíčku jen karty medvědů. Ale zjistil jsem, že tam ty speciální charaktery tak pasují, že dělat je jenom jako nějaké promo karty, co jsem chtěl na začátku, nemá význam. Že tam prostě musí býtV lednu se začalo kreslit a do projektu jsem zapojil kamaráda, který dělá externího grafika Blackfiru. Ten se staral o layouty. Na konci ledna byl veletrh v Norimberku, kde už jsem měl všechny karty v grafice. Měl jsem je vystříhané a podlepené kartami z Munchkina. Věděl jsem, že se tam setkám třeba s Jakubem Dobalem z www.hrajeme.cz a chtěl jsem to s ním vyzkoušet. Další pokusný králík byl třeba Štěpán Štefaník (RONE) nebo Opčík (Hypergrid). Štěpán rozprášil mou obavu, že si děti nebudou schopné zapamatovat akce devíti charakterů. Řekl, že ty jeho by to zvládli bez problémů. A teď, když hra vyšla, tak třeba vidím, jak to hrají děti od známých, kterým jsem tu hru dal. Odehrají jednu dvě hry s rodiči, a pokud jsou to třeba dva sourozenci,šest až sedm plus, tak jsou tu hru schopní hrát sami. To mě hodně potěšilo. Že to chtějí hrát a že k tomu nepotřebují ani rodiče.
PS: Dá se říci, kdy nastal ten zlom, kdy sis mohl říci, že tohle dojde konce. Bylo to někdy v tom Essenu, nebo už před tím?
ME: Já bych řekl, že jsem tomu věřil, od toho prvního výjezdu do Hradce. Protože jsme viděli, že to funguje a taky jsme si s klukama lidsky sedli. A když je něco rozdělané, mám potřebu to hrnout kupředu a dokončit to.
PS: Jak to bylo s finanční stránkou celého projektu?
ME: Protože knížka vyšla přes HitHit, tak se rozhodlo, že i hra tak vyjde. Já jsem tedy více věřil Startovači, ani nevím proč. HitHit má více followerů na Facebooku, ale Startovač podporuje třeba Mikuláš Tuček, který je mediálně známý a když tam byla nějaká hra, tak ji byl schopen mediálně podpořit. On mi třeba Medvěda na Facebooku sdílel a říkal "kdybys to měl na Startovači, což je vlastně trochu můj projekt, tak bych tomu dal větší podporu". Ale třeba díky tomu, že to sdílel, tak se to po pár dnech krize dovybralo snad během půl hodiny. Měli jsme nějakou třídenní stagnaci, chybělo tam snad 15.000 a naráz to tam bylo. On to v podstatě zařídil, že jsme měli jistotu už v půlce kampaně. Ale když se vrátím na začátek, tak jsme se rozhodli, že to bude na Hithitu, protože tam budeme mít základnu backerů od knížky. Ale nakonec se ukázalo, že tam ten přesah nebyl takový, jak jsme očekávali a že to klidně mohl být i Startovač. Asi se už nikdy nedozvíme, jestli to bylo dobré nebo špatné rozhodnutí.
PS: Kolik her jste vlastně napoprvé vytiskli?
ME: Původní myšlenka byla, že se vytiskne 1000 her. Na to byla nastavena cílová částka 150.000 kč. Vybralo se ale tolik (214.000 kč), že nám to umožnilo vydat rovnou 2000. Tiskli jsme to v Efku, kde se dělalo třeba Sushi Go a Spící královny, takže na to byly připravené všechny raznice. Nechal jsem zkalkulovat stejnou gramáž karet, stejnou krabičku. Ve zmíněných hrách je plastová vložka s logem Blackfiru, kterou jsme jen nahradili papírovou. Oni spočítali, že 1000 kusů by stálo zhruba 108.000 bez DPH a 2000 kusů asi 148.000 bez DPH. Tak jsme nechali vytisknout rovnou 2000. Ale byly tam nějaké další výdaje a já jsem teď přibližně 20.000 kč v mínusu.
PS: Čím?
ME: Šlijsme do toho na třetiny, co se týče nákladů i zisku. 10% si bere Hithit, to je 24.000, 50.000 je grafika, něco spolklo video a podpora na Facebooku a Instagramu. Takže stejně musíš dát něco ze svého. Ta cílová částka 150.000 to byla cenová nabídka na tisk od Efka a grafika. Ty když do té kampaně jdeš, tak musíš mít reálně mnohem vyšší cíl. Někdo si nastaví cíl, aby mu to pokrylo náklady a byl v tom za nula. My jsme to nastavili tak, že když se to vybere tak jsme v tom zainterestovní a jede se. Teď je pryč nějakých 1000 kusů.
PS: V rámci HitHitu?
ME: Ne na HitHitu bylo nějakých 350 kusů. Ale třeba Dobré knihy, které nás podpořili 20.000 kč, za to vlastně dostaly hry za velkoobchodní cenu. Hlavním partnerem knížky byla síť knihkupectví Euromedia Group ati si vzali dalších 300 her hned na začátku. A pak se vlastně teprve začalo prodávat. Až se to celé prodá, tak každý z nás bude asi 60.000 Kč v plusu. Já jsem zaměstnaný u Blackfiru, pro mě to nebyla existenční záležitost. Ale něco na tom zarobíme. Jenže zase když se odměníme, necháme si to a nepoužijeme to jako reinvestici, tak vlastně nemáme peníze na dotisk.
Těch prvních tisíc her bylo pryč během měsíce a říkám si, že když už bude 2000 her mezi lidmi, tak by to mohlo být i třeba v Pompu nebo v normálních hračkářstvích mezi dětskými hrami. Moje vize je taková, že bych přišel za kolegy z Blackfiru a řekl "prodal jsem za rok 2000 kusů své hry, která z "našich" to má?" Jsou tady takové, ale jsou hry, které ročně 2000 kusů neudělají a jsme rádi třeba za tisícovku. Tam by pak samozřejmě ten zisk pro mě a pro kluky byl nižší o marži distributora. A u takhle levné hry a nákladu 2000 kusů je to pak pro nás zisk jen v řádech jednotek tisíc korun.
PS: Distributor si vezme tak 30%?
ME: Za Blackfire, když děláme distribuci jiným hrám tak se to pohybuje opravdu kolem těch 30%
My jsme uvažovali třeba i o Kickstarteru, o anglické verzi, že by se udělala dohromady kniha i hra. Myslím, že ta hra samotná je na Kickstarter příliš levná na to aby ji třeba někdo z Ameriky koupil za 15 dolarů a pak k tomu platil poštovné. Já na Kickstateru backnu něco jenom občas, ale kdybych měl dát 40 dolarů za hru a 30 dolarů za poštovné, tak mi to moc nedává smysl.
PS: Kolikrát si vlastně četl tu knížku?
ME: No to je vtipný, protože já jsem ji přinesl domů a jenom ten den jsem ji dětem četl 3x. Malé děti jsou takové, že když se jim něco líbí, tak to chtějí pořád dokola. Myslím že během prvních 14 dnů jsem ji četl třeba 15x..
PS: Jak dlouho se ladil ten systém a pravidla?
ME: Řekněme nějaké ty tři měsíce, kdy se řešily přesílené komba nebo věci co nefungovaly. Důležité je ale i vědět kdy přestat.
PS: O úspěchu na Hithitu rozhodují většinou první 3 dny...
ME: Pokud si myslíš, že je to dobré a pokud přesvědčíš i ostatní backery, tak máš šanci uspět. Já jsem měl tu výhodu, že Blackfire samozřejmě spolupracuje se všema těma blogerama, vlogerama a tak. A oni se mnou udělali rozhovory, sdíleli mi příspěvky, takže jsem měl hrozně dobrou startovní pozici. Pokud si ale nějaký Franta Vomáčka na koleně zbastlí hru, sežene si ilustrátora, který mu ji hezky namaluje, tak to asi bude mít těžší než já, protože bude muset obcházet různá setkání autorů a bude muset o sobě dát vědět. U mě, díky čtenářům, co znali tu knížku, tam byl nějaký zájem od začátku a díky tomu jsem tu informaci dostal velmi rychle ke spoustě lidem. Začátečník, pokud nemá to mediální zázemí, neosloví dostatečně velkou počáteční skupinu, tak se mu ta kampaň nerozjede. A když se mu nerozjede, tak na sebe nenabalí další zájemce.
PS: Doporučil by si něco ostatním začínajícím tvůrcům, kteří by svou hru taky chtěli vidět na pultech obchodů?
ME: Myslím, že spoustu začínajících autorů dělá tu chybu, že jsou neustále nespokojení a chtějí pořád něco nabalovat. Podle mě je to speciálně u lidí, kteří jsou hráči s velkým H a mají všechny ty mechaniky v malíčku a všude se jim něco líbí. A někdy je důležité si říci dost. Mě třeba přijde super hra pro kategorii 8+ Dům snů. Je to jednoduché a hrozně příjemně se to hraje. Hra taky musí dobře vypadat, zvlášť když jde na HitHit nebo podobný server.
PS: Musí být sexy...
ME: Ano, přesně. Ale na druhou stranu jsem teď četl článek nějakého odborníka na literaturu, který psal o začínajících spisovatelích, kteří v uvozovkách "zaplevelují" Kickstarter aj., že si tím dost často zabíjejí svou kariéru. Tím že si neprojdou tou řadou odmítnutí od běžných vydavatelů a nic je nenutí vylepšovat svůj styl, až se konečně trefí, tak se jim sice může podařit přesvědčit na Kickstarteru pár backerů a vydat si tu svoji vytouženou knížku. Ale ti čtenáři jsou pak zklamaní a už si od něj nic dalšího nekoupí. U těch her to možná není tak dramatické, ale i tak na tom může něco být.
PS: A když se bavíme o těch velkých vydavatelstvích?
ME: Neříkám že je to lehké. Když si vezmeš třeba Asmodee, kolik dostanou ročně her? Tři až čtyři tisíce? A z toho vyberou nějakých 15? Když si ale vybereš malou firmu, která dělá 4-5 her ročně a podaří se ti strefit do jejího stylu a ona si tě vezme pod svoje křídla, tak je to mnohem jednodušší.
více na www.thewrr.cz